Jméno: Cecilka z Panských lesů

Datum narození: 23. 7. 2000

Výška v kohoutku: 57 cm

Poznávací znamení: „stále veselá fena“

 

 

Ahoj, jsem Cecilka z Panských lesů a tohle je moje část webu, vítejte.

 

   Narodila jsem se v Kosmonosech u Mladé Boleslavi Nelle z Pompejské kolonády. Když se na nás přijeli podívat zájemci, nasadila jsem roztomilý kukuč a hrála jsem úplně klidné a poslušné štěně. No a protože jsem byla nejmenší a nejhodnější, tak si mne budoucí panička vybrala hned napoprvé. Chovatelka paní Lepičová jí sice upozorňovala, že nebudu úplně klidná, ale ona jí naštěstí nevěřila…

 

   Po dvou měsících u mámy  a sourozenců mne nová panička přivezla domů a tam už jsem mohla naplno projevit svojí veselou povahu. Pofňukala jsem  první dny a za trest, že mne odvezla od dalších 8 sourozenců jsem jí 14 dní budila každé dvě hodiny ve dne v noci.

 

   Jsem chytrá, takže fuj, místo a sedni jsem uměla během pár dní. Pak jsem si ovšem řekla, že svou paničku přivedu do blázince a na dlouhou dobu jsem dělala hluchou a slepou. Dokonce jsem si jednou přečetla knížku o výcviku psů a pak jsem to aplikovala na paničku. Takže když se mi schovala za strom, schválně jsem utíkala rychle od ní a měli jste vidět, jak za mnou mazala. Jen nevím, proč mne při vzpomínání na štěněcí časy trochu pobolívá zadek…..

 

   Já jsem vůbec intelektuálně založená fena, takže jsem si přečetla i genetiku a taky vysokoškolský index. A abych se pochlubila co jsem všechno slupla, to by tento web nestačil, takže tady je jen stručný výčet toho nejdůležitějšího: teploměr (ta rtuť vůbec nechutnala špatně, proč panička tak vyváděla?), Ariel (ten chutná hnusně, ale když už jsem se do toho dala…), Ibuprofen (taky panička vyváděla a já měla tak roztomile růžový čumáček), dřevěné tužky, hokejová rukavice, dva kožené obojky, jeden drát do elektriky, půl korkové podlahy a tapety v chodbě do 1,20 metru. Mým vrcholným číslem byla roztrhaná  peřina a jak ty peříčka lítaly, já je chytala a ony pořád lítaly víc a víc a já skákala víc a víc, to byla paráda. A teď mne omluvte, poslední vzpomínka mne tak nadchla, že si jdu najít peřinu, než se panička vrátí z práce……………

 

ZPĚT

ZPĚT NA ÚVOD